Dvě poselství z Podčejku

Ahoj,

Tady jsou zatím aspoň dvě ta poselství z Podčejku …

Duch bytost božího srdce, pá večer:

Černý a bílý,

Někdy je k cíli,

Noc a den,

Dál, nežli sen.

Černo a bílo,

Obojí milo,

Mají se k sobě,

Jak ty sám – k tobě.

Ty jsi já a já ty,

Čekáme za vraty,

Až pustíme se dál –

Ač by ses nenadál.

Černé a bílé,

Dvě barvy milé.

Obě k nám ladí

V stáří i v mládí.

Černá a bílá,

Těžko by byla

Bez druhé jedna –

Čerpal bys ze dna.

Já ty – ty já jsme,

Černý a bílý,

Společně k cíli,

Teď líp a snáz dojdeme.

Poselství 5. čakry – so odpoledne – meditace k závislosti na věcech:

Slyšíš? Tiché praskání

zní půdou, cítíš ho na dlani.

A sklep tě k šílenství dohání.

Všude věcí je ohromná fůra.

V koutě je autíčko, co voní dřevem,

ve skříni triko má stoletý emblém,

na polici talíř s rozbitým lemem …

Když zamyslíš se – koukáš jak můra.

V šuplíku stydí se vkladní knížka

z doby, kdy banku chránila mřížka.

A částka na kontě – to není výška

a určitě by jí prospěla léčebná kůra.

A všechny tyhlety stařičké krámy,

ale i nové, zlatý řetízek od tvojí mámy,

hodila bych do stoupy, teda – být vámi.

Že život je jiný je posvátná sůra …

Jarda