Žák se obrátil na svého učitele:

 

Jsi tak moudrý. Vždycky máš dobrou náladu, nikdy se nezlobíš. Pomoz mi, abych byl taky takový.

 

Učitel souhlasil. Uložil žákovi, aby si přinesl bramboru a průhledný pytel.

 

Když se na někoho rozzlobíš a budeš cítit hněv, řekl učitel, vezmi bramboru. Napiš na ni jméno člověka, se kterým ses nepohodl, a hoď bramboru do pytle.

 

A to je všechno? – ptal se žák udiveně.

 

 

Ne, odpověděl učitel. Musíš ten pytel neustále nosit s sebou. A pokaždé, když se na někoho rozzlobíš, musíš za něj do pytle přidat bramboru.

 

 

Žák poslechl. Uběhl nějaký čas. Pytel se zaplnil bramborami a byl už dost těžký. Bylo velmi nepohodlné nosit ho všude s sebou. Navíc ta brambora, kterou do něj dal hned na samém počátku, se začala kazit. Pokryla se odporným slizem. Jiné brambory klíčily a jiné hnily a vydávaly pronikavý zápach.

 

Žák šel za učitelem a řekl:

 

Už to nemůžu s sebou tahat. Za prvé je pytel moc těžký a za druhé se brambory zkazily. Navrhni mi něco jiného.

 

Ale učitel mu odpověděl:

 

Vždyť to samé se děje s tebou samotným. Jenom sis toho hned nevšiml. Skutky se mění ve zvyky a zvyky v charakter, který přináší nevábné nectnosti. Poskytl jsem ti možnost nezaujatě celý ten proces pozorovat. Pokaždé, když se ti bude zdát, že bys měl být dotčený, nebo když naopak sám někoho pohněváš, zamysli se, jestli máš takovou tíhu zapotřebí.