Stejně jako my sem míří nejen zvědavci a rodiny s dětmi, ale desítky lidí, kteří pracují s energiemi. Na, pro ni významné až mystické, místopřijela také Alexandra McKenzie z Dubaje. Úplně čirou náhodou tráví dovolenou v České republice. "Nic není náhodou," komentuje naše setkání.

Pro smínky z výšky využíváme létající dron. Kameraman Jan Mocňák z Jizerského filmového spolku si vybral raději dnešní den, v úterý byla mlha a chvílemi lilo, nyní je jasno, jen ten vítr mu dělal trochu starosti.

Více uvidíte z našeho videa:

 

 

Jasné nedělní slunce v pět ráno nabízelo z lavičky u zkratky z Maršovic do Dalešic úchvatnou podívanou na Český ráj a jeho dominanty. U nohy myslivce Ladislava Hujera, který se kochal přes dalekohled přírodou, se líně povaloval jezevčík. „Kdo to tam tak zvalchoval?" zeptal se sám pro sebe. Prasata? Ech. To je moc symetrické. I když… Ale neurážejme divočáky.

„Zajímám se o to. Napadlo mne , co by to mohlo být," říká milovník a ochránce přírody. Dal vědět přátelům. Hned večer nad místo zamířila Cessna z letiště v Hodkovicích. „Dnes jsem zklamaný. Prozkoumal jsem to pečlivě na místě. Zůstalo tam všechno živé. Je to podvrh," dodal myslivec.

O mnoho menší radost, než davy lidí, co sem za tři dny začaly proudit, má z obrazce v poli ředitel Kokonínské Zemědělské Luděk Tomíček: „Opravdu, ale opravdu se zlobím. Zničili nám část úrody pšenice." Z pole vyhnali zvědavce policisté.

Zvědavost

„Nevěnujeme se tomu. Není vlastně příliš čemu. Není na to vysvětlení. Recesisty zatím nikdo nikdy nevyfotil, ani nic jiného. Musím ale říct, že je to každopádně dobrá technologie. Už jsem jich pár viděl," komentuje obrazec zhruba padesátiletý muž, kterého ale ze všeho nejvíce zajímá v ten moment obraz na displeji dronu, který naviguje nad polem kameraman Jan Mocňák.

Snažíme se spočítat rozlohu, kterou agrosymbol zaujímá. Poměr kolejí, které zůstaly za traktorem neosázeny, na velikost obrazce? Zhruba třicet krát sedmdesát metrů. 2100 metrů čtvrtečních.

Létající stroj s kamerou a fotoaparátem budí také zvědavost u dalších příchozích. A nejen pozornost. „Nemohu se soustředit, abych se na tu silnou energii napojila," prohodí směrem k nám dáma středních let v přírodním outfitu.

Zdroj energie

Stejně jako my sem míří nejen zvědavci a rodiny s dětmi, ale desítky lidí, kteří pracují s energiemi. Na, pro ni významné až mystické, místo přijela také Alexandra McKenzie z Dubaje. Úplně čirou náhodou tráví dovolenou v České republice. „Nic není náhodou," komentuje naše setkání. „Jsem tu na dovolené a zrovna se tu narodil další kruh. Viděla jsem jich mnoho po celém světě. Jezdím za nimi právě z tohoto důvodu, kvůli energiím. V kruzích jsou jiné energie," vysvětluje cizinka s tím, že nyní má úplně husí kůži.

Cestou ke středu zprvu nic necítila, ale pro správné napojení se musí dostat do meditativního stavu. Naopak další žena sem byla přitahována s partnerem zdaleka před tím, než se k poli přiblížila. „Je to po dvou letech pro tento kraj požehnání a ochrana," hodnotí Jana Rejmanová s tím, že střed kruhu je zdrojová energie s vysokými vibracemi. „Pole je energií nabito, jezdím kolem denně do práce," shrnul padesátník v montérkách, Petr Bartoň.

Pokladnička

„Proč nás tam nechcete pustit," zlobí se lidé, když je z pole vykazují policisté v doprovodu zemědělce. A ty, kdož tam byli, musí předložit průkaz totožnosti.

A závěrem padá i trestní oznámení: Poškozování cizí věci. „Ale my tam musíme, nás to sem přivedlo," hájí se Krista Halamová, s tím, že ji to k ostatním kruhům také vždycky dovedlo. Dnes jeli původně na borůvky, najednou to cítila, že musí sem.

A že jde o škodu na úrodě, která něco stojí? „Dejte sem někoho s kasičkou. Já bych dala i padesátikorunu!" radí Halamová.

Kruhy v obilí nebo také agrosymboly jsou pravidelné geometrické obrazce, tvořené polehlými rostlinami v ploše osázené obilím nebo jinou zemědělskou plodinou. Toto polehnutí nebylo způsobeno podle některých lidí mechanicky, ale zatím dosud neznámým vlivem. Podle odpůrců těchto teorií se jedná o lidský či přírodní výtvor. Určitá část zaznamenaných obrazců byla nepochybně vytvořena člověkem. V některých případech se autoři kruhu sami veřejně přihlásili, někdy byli dodatečně odhaleni policií nebo skupinami, zabývajícími se touto problematikou.

Ze stručných zpráv ve starých kronikách vyplývá, že se lidé setkávali s čarodějnými kruhy již minimálně od 17. století. Systematický zájem a pokusy o vysvětlení příčin vzniku uvedeného jevu se datuje od 70. let 20. století, kdy v celém světě vznikly stovky organizací, které shromažďují dokumentaci o jednotlivých jevech s cílem objektivně posoudit možné příčiny jejich vzniku. 
Více se dočtete například na wikipedia.org nebo se můžete podívat

 

Postup výroby

Na pole, kde má být kruh vyroben, se jeho tvůrci dostaví vybaveni různě dlouhými prkny, provazy, tyčemi a pásmem na měření. Počasí se volí tak, aby bylo obilí vlhké – nedojde tak ke zlomení stébel. Pro příchod se volí stopy od traktoru nebo místa, kde je půda ztvrdlá a boty nezanechají otisky. Případně tvůrci využijí speciální obuv (např. připomínající sněžnice). Samotné kruhy jsou vyráběny pomocí prken, na nichž kráčí člověk podobně, jako by na lyžích kráčel bokem do svahu. Prkna se ovládají i pomocí provazů. Obilí je pak rovnoměrně polehlé a prkna rozloží váhu tak, že klasy nejsou poškozené. Polehlé obilí také zajistí, že na půdě nezůstanou otisky bot ani prken.