Proč mě výsledek voleb neděsí - Janův blog

Výjimečně mě výsledek voleb a ono tak často zmiňované zrudnutí krajů nechává v klidu. A to jsem bývalý emigrant, který by se jich měl opravdu bát. 

Ne, opravdu si nemyslím, že republice hrozí cosi jako návrat k totalitě, do sedmdesátých let, k vyvlastňování a zestátnění, neplánuji novou emigraci, alespoň ne z důvodu výhry komunistů. Kdo viděl jejich brífink v sobotu večer, kdo se rozpomene na jejich malé plakáty v metru, opravdu velice připomínající sedmdesátá léta s jejich mdlou reklamou typu "pijte občas mléko", tomu je okamžitě jasné, že tento spolek nemá budoucnost. Pánové vypadají jako Lidové Milice, jen hodně v letech a už docela bez pušek, zato se sex-appealem vrátných na úřadě práce. Ti opravdu nebezpeční už dávno změnili stranu a sedí nyní tam, kde jsou velké prachy. ODS, ČSSD, TOP09, Véčkaři... Možná, že to potěšující je, že právě tyto strany prohrávají.

Úspěch komunistů není opravdu žádný, snad kromě toho, že na osmdesát procent lidí v republice má "těch otočených komunistů", tedy prospěchářů velkých stran, dost. A tak přibližně o sto tisíc lidí víc než v minulých volbách volilo vykopávky. Jenomže když nefunguje polis, sebelepší archeologie ji nezachrání. 

To, co se v pátek a v sobotu událo, byl další krok k velikému znechucení lidí politikou, tou oficiální, oněmi nevěrohodnými ksichty, usmívajícími se na nás ze všudypřítomných billboardů, kterých je o to víc, oč méně politika nebo konzum fungují. Většina řešila toto znechucení tím, že zůstala doma, několik stotisíců volilo alternativně, starosty, nezávislé, piráty, podvraťáky a v kraji plzeňském Pospíšila na truc stále obtloustlejšímu Nečasovi a jeho neschopnosti postavit se mafiánům ve vlastní (a koaliční) straně. Jak už „jim“ to proboha máme dát víc najevo? 

Ne, tyto volby nebyly o bolestivosti reforem, jak nám se nyní snaží diskreditovaná vláda namluvit. Tyto volby byly o bolesti, kterou nám každodenně připravují lháři, zbabělci nebo, jak je Karel Janeček poněkud novočesky nazývá, zlojedi. 

Vlastně bych si docela přál, aby se na chvíli nějací "komunardi" chopili moci a pozavírali všechny mafiány. Jenomže toto přání je logicky úplně mimo. Dnešní obstarožní komunisté nikoho nepozavírají, neboť to jediné, na co se zmůžou, je blahopřání ke zvolení velikému, ale stejně ztloustlému Kim Čong-unovi, severokorejskému diktátorovi. Jiného spojence prakticky nemají, neboť zůstali nejen mentálně stát tam, kde je historie v sedmdesátých a časně osmdesátých letech opustila. Bohužel – jinak bychom zde mohli mít zajímavou levici. 

Tyto volby byly také o pomalém rozkladu toho, co nazýváme neoliberální kapitalismus, jehož mantra zní „konzum do zblbnutí“. Je jen otázkou, zdali nám dojdou dříve ressource a tudíž se zhroutí konzum, nebo zdali dříve zblbne společnost. Jeden z výsledků tohoto dnes už zjevně nefungujícího „řádu“ společnosti je totiž úplné vymizení hodnot, vizí a společenské angažovanosti. Je-li konzum, stojí-li peníze a nic než peníze na prvním místě, nelze se divit, že se málokdo obětuje a půjde třeba demonstrovat. Nebo angažovaně volit. 

Co tedy nám zbývá? Jak dál po třetinové volební účasti, kdy tedy například ODS volilo trochu víc než čtyři procenta všech potenciálních voličů? Zase a zase se ukazuje, že cesta „skrze“ politiku je prakticky nemožná. Zjevně není možné přesvědčit masy nevoličů, aby volily tu „správnou“ alternativu. Mimochodem – která to vlastně je? A tak zbývá ona velice nespektakulární cesta skrze naše bezprostřední okolí, skrze osobní příklad, rozšíření vědomí u čím dál více lidí, malou práci v malém kruhu. Už nevěřím na velká slova velkých politiků. Zdali jsou to zlojedi nebo zachránci, mi začíná být jedno. Začínají mi být sympatičtí úplně malí lidé, kteří chtějí změnit nejprve sebe. Pak se uvidí. 

Hezký den vám přeje
Jan

 

zdroj : janbily.blogspot.cz/