Skládka odpadu jako zdroj elektřiny? Na Filipínách funkční realita
29.04.2013 22:12
Skládka odpadu jako zdroj elektřiny? Na Filipínách funkční realita
Na předměstí Manily žehlí Teresita Mabignayová prádlo s využitím bezplatné elektřiny pocházející z hory odpadu, píše agentura AFP. Skládka v Payatas byla na Filipínách jako první vybavena mechanismem umožňujícím přeměnu metanu na elektřinu v rámci programu OSN určeného na boj proti klimatickým změnám.
Z rozkládajících se odpadků se uvolňuje metan, skleníkový plyn, který podle vědců přispívá k oteplování planety. Jeho přeměna v elektřinu zabraňuje tomu, aby se šířil do atmosféry, ale také dovoluje snižovat spotřebu fosilních energií.
Potrubím skrytým pod horou odpadků se shromažďuje plyn a přivádí se do nedaleké elektrárny. Padesátiletá Teresita Mabignayová a její sousedé na předměstí ležícím u skládky mají elektřinu zdarma. „Pomáhá nám to snižovat poplatky za elektřinu,“ prohlašuje žena, jejíž manžel pracující jako hlídač vydělává 200 dolarů (3600 korun) měsíčně.
| Jak funguje mechanismus čistého rozvoje OSN |
|---|
| Na základě mechanismu čistého rozvoje (CleanDevelopment Mechanism, CDM), který OSN vyhlásila v roce 2005, platí průmyslové země projekty, které snižují emise, nebo je zcela odstraňují v méně bohatých zemích, jako jsou Filipíny. Výměnou za to získávají kredity, které mohou využít k dosažení vlastních cílů ohledně emisí, jak to stanoví Kjótský protokol. |
| Podniky v rozvojových zemích mohou získávat kredity ze snižování emisí, z nichž každý se rovná jedné tuně oxidu uhličitého, a prodávat je podnikům, vládám či institucím v bohatých zemích, které tak kompenzují své emise. |
| Od zahájení tohoto programu se v rozvojových zemích zrodily tisíce projektů s čistou energií: větrné, solární či vodní elektrárny. |
Projekt je životaschopný i bez financí OSN
Projekt využívání skládky Paytas byl na základě programu OSN zahájen v roce 2008, vysvětluje Jennifer Fernánová-Camposová, prezidentka společnosti Pangea Green Energy Philippines, která elektrárnu provozuje. Závod přináší ročně statisíce dolarů.
Hospodářská krize však výnosnost projektu snížila: cena jedné tuny oxidu uhličitého od roku 2010 klesala a nyní se pohybuje kolem tří eur (75 korun). Důvodem je zejména pokles poptávky související se zpomalováním ekonomiky.
Projekt elektrárny u skládky je životaschopný i bez financí získávaných prostřednictvím OSN, ujišťuje Jennifer Fernánová-Camposová. Její kapacita byla v březnu zvýšena z 200 kilowattů na jeden megawatt a elektřina se nyní prodává přímo do filipínských sítí.
Elektřina ze skládky má i odvrácený efekt, míní Greenpeace
Objem skleníkového plynu recyklovaného na Patayas se rovná množství, které produkuje 18 tisíc automobilů. Metan odváděný ze skládky také už neznečišťuje podzemní vody v oblasti.
Ovšem podle Greenpeace a dalších sdružení na ochranu životního prostředí, která se stavějí proti výrobě elektřiny z plynů pocházejících ze skládek, má tento systém také obrácený efekt. Soudí, že pozitivní dopady jsou často přeceňovány a že to především vytváří finanční pobídku k tomu, aby se zvyšoval objem odpadu naskládce.
„Takové projekty jen vedou k nárůstu objemu odpadků místo toho, aby se eliminovaly,“ prohlašuje Beau Baconguis z filipínské odnože Greenpeace. Filipínská vláda podle něho neusiluje dostatečně o omezování odpadu. Jen v Manile vyprodukuje jejích 12 milionů obyvatel 6000 až 8000 tun odpadků denně.
Jennifer Fernánová-Camposová však zdůrazňuje, že projekt je doplněn opatřeními ke snižování objemu odpadu ve spolupráci s místními úřady. Objem odpadu přicházejícího denně na skládku Payatas se z 1800 tun před několika lety snížil na dnešních 1200 tun.
—————
