ZLATO A TŘPYT

ZLATO A TŘPYT

Zdroj :www.helenien.estranky.cz/clanky/zlato-a-trpyt/zlato-a-trpyt.html
 

„ Kdo jsi?“ Zeptala se žena pocestného muže, který právě procházel okolo jejího domu.

„ Jsem člověk.“ Odpověděl muž. 

„A víš kam kráčíš?“ Zeptala se žena. 

„ To už jsem zapomněl. Jdu zdaleka a něco jsem hledal, jenom že už jsem tak dlouho na cestě, že už vůbec nevím, proč jsem se na tu cestu vydal. Jak dlouho už takhle bloudíš pane pocestný? Přesně tolik, kolik mi je let. Znám plno krásných míst, poznal jsem plno jiných národů a jejich zvyky, vyděl jsem plno neuvěřitelných věcí, které se nedají vysvětlit, byl jsem na poušti, na moři, v horách v nejhlubších lesích, naučil jsem se rozpoznat snad všechny druhy rostlin, znám všechny druhy zvířat, znám všechny jazyky světa, které jsem se při své cestě naučil, dělal jsem na farmě, dělal jsem dřevorubce v lese, vím jak postavit dům, byl jsem rybářem na velké lodi, umím si ušít oblečení z kůže a třeba i z listí, z kamene vytvořím stříkající fontánu, zahraji na píšťalku, kterou si sám ze dřeva vyrobím, umím toho hodně a hodně jsem také prožil. Při své cestě jsem viděl mnoho smrti i mnoho narození. Také jsem viděl mnoho nenávisti a mnoho lásky. Opravdu znám mnoho a viděl jsem toho hodně.

Žena se zeptala: „ A sebe znáš? Víš kdo jsi? Víš v čem je tvá podstata? Víš proč vůbec jsi?“

Pocestný se zamyslel, chodil sem a tam, chvíli seděl, pak zas chvíli stál a po delší chvíli smutně pravil: „ Na své cestě jsem poznal vše, co bylo pouze okolo mne. Hledal jsem všude okolo, jen ne uvnitř sebe. Svět okolo mě se třpytil a já si myslel, že je to zlato. Nebylo to zlato, bylo to pouhé pozlátko, které se odráželo ode mě samotného z mého vnitřku, z mé podstaty, která je zlatá. Díky tobě ženo, jsem si uvědomil, že nemusím chodit a hledat zlato, jelikož jsem ho měl, mám a budu mít vždy v sobě. Poznal jsem jiné a sebe neznám.“

Žena pravila: „ Vše co hledáš je v tobě. Není to před tebou, za tebou, nebo vedl tebe. Není to ani na druhé straně země, odkud jsi přišel. Veškeré otázky, které ti leží na srdci, ti na srdci neleží jen tak. Pokud leží na srdci, má i srdce na ně odpověď. Stačí se jen na něj soustředit. Soustředit se do sebe, na svůj vnitřek. Soustřeď se sám na sebe a dostaneš odpovědi. Možná je i uslyšíš a možná je i uvidíš. To záleží na přirozené soustředěnosti v sebe sama. Nemusíš projezdit celý svět, protože celý svět je uvnitř tebe“.

Pocestný se smutně podíval na ženu a pravil „ Takže jsem strávil plno času hledáním a chozením po světě zbytečně“.

Žena odpověděla: „ Tvá cesta nebyla zbytečná. Tvá cesta však měla jiný význam, než jsi myslíš. Nechodil jsi po cestě proto, aby jsi se naučil všechny jazyky světa a nebo proto, aby jsi se stal rybářem na velké lodi. Tvá cesta měla jediný význam a to, aby jsi došel až sem. Tady jsi teď dostal odpověďi na tvé otázky pro které jsi vyšel do světa a které jsi už také zapomněl."

„A jaké jsou to otázky ženo? 

Než jsi vyšel přemýšlel jsi, kde hledat odpovědi na to, jak poznat sám sebe, kde najít odpověď na otázku,  kdo jsem, kde hledat odpověď na to v čem je má podstata, kde hledat odpověď na otázku proč vůbec jsem.

I když ti to trvalo dlouho, než jsi sem přišel, (usmála se žena) nakonec jsi svoje odpovědi našel. Cestoval jsi proto, aby jsi se dozvěděl, že tak jako otázky, stejně tak odpovědi máš v sobě. Chceš vědět kdo jsi? Zeptej se sám sebe ne okolí.

Své odpovědi vždy hledej ve svém vnitřku.Ve svém srdci. Takže se od teď neptej okolí, ale ptej se sám sebe a ať je odpověď jakákoliv, nesuď ji, ale snaž se ji pochopit“.

Pocestný s radostí a s příjemným pocitem na srdci rychle přikročil k ženě, vzal ji obě ruce do dlaní a políbil ji na tvář. Jak tak učinil, měl najednou takový silný pocit, že ji od jak živa zná.

Aniž by se zeptal, žena pravila „Všichni se známe poutníku, jelikož jsme se zrodily z jedné podstaty.“

Spokojený muž se po dlouhé době hledání a někdy i bloudění konečně vracel domů.